Domácí Domov Bydlení je hra

Bydlení je hra

797
0
Sdílejte

Pořady o bydlení zažívají nebývalý rozmach a vysílají je snad všechny televizní stanice. Mají různé podoby.

V jednom třeba k lidem do paneláku naběhne parta výstředních desginérů pod dohledem megafonem vyzbrojeného hypervýřečného moderátora s úmyslem dokonale přestavět jednu z místností bytu. Původní obyvatele vyženou někam na dovolenou a pak se vrhnou do díla podle nejnovějších módních trendů. Celé to tvůrčí divočení zabírá kamera a diváci sledují, jak se kamrlík mění v moderní budoár. Všecko je ve výsledku moc pěkné, barevné a zároveň správně stroze zařízené, jak je to dneska „in“.Rodinka se po pár dnech vrátí z dovolené, roztrhne vstupní papír a udělá do kamery  překvapené „jeee“. Všichni si zatleskají a dají si šampaňské.

Nový obývák udělá radost, i když třeba výrazně kontrastuje se starou kuchyní nebo dětským pokojíčkem, na který samozřejmě designéři ani nešáhli. Všechno je tak vydesignované, že bych se asi na místě obyvatelů bytu možná bál do místnosti vůbec vstoupit, natož tam něco normálního dělat. Mohl bych totiž svou činností porušit všechny ty komplikované záměry a koncepce, kdy jedna věc přesně navazuje na druhou a vše musí ladit jako celek.

V jiném pořadu zase tři dvojice amatérů zařizovaly a částečně i stavěly tři rodinné domky kdesi na okraji Prahy. Probíhalo to následovně. Partnerské dvojice celé týdny pracovaly, až se z nich kouřilo a jejich patroni designéři jim do toho mluvili a všecko hodnotili. U toho se partičky mezi sebou samozřejmě pohádaly, kdo od koho „opisoval“ a kdo komu co slíbil postavit, takže i dramaturg pořadu měl jistě velkou radost.

Malý zádrhel nastal až na konci. Vítězem pořadu totiž měla být ta dvojice, jejíž dům se ve veřejné dražbě prodal za nejvíc peněz. Bohužel se do dražby nikdo nepřihlásil a nic se neprodalo, což dost nabouralo koncepci pořadu. Upřímně se ani nedivím. Koupit si za miliony dům, který postavili jacísi mladí nadšenci v televizní soutěži, udělá leda úplný blázen.

Nejsem domácí kutil a o stavění domu nebo zařizování bytu nic nevím. Osobní vítězství pro mě je, když složím ze čtyř dílů poličku z Ikey. Přesto vím jedno. Nikdy bych nedovolil, aby mi byt zařizovali maniaci na trendy. Jak totiž stojí v názvu jednoho pořadu, bydlení je hra. Když tu hru necháte hrát za sebe profíky, moc si ji neužijete a hlavně výsledek nebude reprezentovat vás. Až pak designéři a kameramani za sebou zavřou dveře, zůstanete uprostřed vší té katalogové nádhery sami. A budete v ní muset žít.

Sdílejte
Předchozí článekStreet Art
Další článekLedové mraveniště

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here